Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Írán 1 – Khoy – pocit bezpečí

Írán, země, kterou neznám. Mám na ni rozporuplné reference. Co je lepšího než ji zažít, když to jen trochu jde. A nejsem jediný, koho to napadlo. Na celnici se potkávám s Kanaďanem, co se svým přítelem z Anglie projíždějí na motorce svět.

Grandmother - rozhodla o pozváníJH

Krátké podání rukou, rychle kde jsme byli, kam jedem. A úřední kolotoč začíná. První čeho jsem si všim´ bylo, že ženy i muži zastávají podobné funkce, to v arabském světě nebylo, ani v Turecku.

Jedna taková dáma po mně ani nechce vidět seznam elektroniky. Větší problém nastane s karnetem na motorku. Je na firmu a jsem řidič. Díky Filipovi Webrovi , a jeho jedinečnému formuláři , vše po hodině jednání vyřešíme. Dík Filipe.

Chytí se mi tam takový šikovný kluk, pomáhá mi a místo odměny mě zve jak velkej chlap na čaj. Přijímám a beru ještě dvě coly. Umí trochu anglicky, dává mi rady. Ta nejlepší: jeden Chomejný (í) – jeden dolar. To chudák neví, že já ty vousáče na jejich bankovkách nerozeznám.

Hezká islámská policajtka mi popřála příjemný pobyt a dala poslední razítko. Bylo to jak u aerolinek.

Jsem v Íránu, teda ještě ne. Poslední razítko, není poslední, musím ještě zpátky pro to skutečně poslední. Je z toho zmatek, to mám prý vědět, je to tak jasný, sděluje mi rusky mluvící íránský policista.

Teď jsem v Íránu, první zastávka na čaj hned za hranicí. Na čaj mě zve průvodce Lonely Planet, je celý „rozdováděný“ z loga a z hesla Mad not Bad. Jinak všichni kolem se mi představují ještě jako Kurdové.

Tenhle kousek Íránu je jako rajská zahrada, jak mi jeden z Kurdů sdělil a měl pravdu. Tolik zeleně, tolik vody, jsem zatím nikde v Íránu neviděl. A první dojmy? Jsem doma. Cítím se opravdu bezpečně. První dojmy zůstávají, proto jsem optimista, ale opatrný. Já tady nežiju, neznám a nepoznám realitu.

Při odjezdu od hranic mě chytí pořádná bouřka. Schovám se u nějakých chlapíků ve skladu stavebnin. I tady panuje přísná hierarchie. Stařík, majitel obchodu, sedí na stole se skříženýma nohama, klimbá, ale ví o všem. Nechá si vyprávět o cestě, ukazovat na mapě, v té se vyzná dobře.

Je po dešti,  vyrážím, cestou potkávám kluka na kole, se kterým jsme se pozdravili už na hranicích. Potkáme se ještě jednou na policejní kontrole. Jsem Ko Ko, Španěl. Jedu někam do Indie. Na cestě jsem čtyři měsíce. Mapu? Zatím jsem žádnou nepotřeboval. Fotka, výměna kontaktů. Ten kluk se mi líbil.

Pro první noc se rozhodnu pro hotel. Opatrnost personálu na věci na motorce mi říká, že to s tím pocitem bezpečí nebude až tak 100%. Odchytí si mě student angličtiny, kdyby ten chudák věděl, koho si to odchytil. Naštěstí většina z nich chce trénovat naučené fráze ze školy a docela si s tím vystačí. Tam moje Yes, No… bohatě stačí.

Druhý den vyrážím na Taht Solejman, jsem zvědavý, fotky, co kluci na jaře přivezli, stojí za to.  A je to tady. Hnul jsem si se zády, motorka mě převážila, když jsem přebrzdil při jednom manévru na křižovatce. Ježdění tady je ještě o stupeň dramatičtější než v Ammanu.

Tady už neplatí vůbec nic. I šťouchanců je víc. A k těm bolavým zádům mě dostihl faraón se svým proslaveným průjmem. Nic nepomáhá, ale jedu dál, přesto jsem ve skluzu o dvě hodiny. Na místo přijíždím a už je půl hodiny zavřeno.

Hned se mi tam ujme nějaký mladý kluk. Líbí se mu motorka, dává mi ledový ovocný nápoj. Představa co tenhle dar udělá s mými střevy…. Uvidíme.

V zápětí mě prý zve jeho matka, ať společně povečeříme. Odmítám, ale ten kluk je fakt fajn, jmenuje se Behzad. Přijímám, okukuju místo než padne úplná tma, kam budu mizet, až to přijde. Rozhod´ jsem se přespat tady.

Večeře je skromná, ale dobrá. Není tu jen jeho matka, ale i sestra, babička, snacha a zeť a ještě někdo, nepochopil jsem, kdo všechno to je. Poprvé se setkávám s něčím, co je tady úplně normální. Lidi spolu mluví, nezavírají se doma, chodí společně do parku. Navaří doma nebo na místě.

Byl jsem překvapený, když jsem ve městech viděl lidi dělat si na středním dálničním pásu ohýnek a opékat kebab. Je to normální. Ti lidé jsou neskutečně komunitní, ale…. Pozor na první dojmy.

Dojedli jsme, chci se loučit a oni, že dneska večer musím k nim a přespat. Dělám drahoty, ale spát vedle záchoda mi připadá jako dobrý nápad. Tak, že ještě musím vidět krásný místo, kde snad stovky lidí spolu klábosí, popíjí čaj, hrajou fotbal…. Jsem jak ve zjevení. Dáme druhou malou večeři.

Fotky, ukaž fotky tvojí rodiny. Chtěl jsem si nějaké stáhnout do telefonu, ale nestáhl jsem. Něco vylovím. Jsou překvapení z věku Lei a malého Járy. Vysvětlit rozvod, soužití s mými dětmi, nemanželské dítě… to bylo nad moje i Behzadovy síly. Vyřešila to babička. Máš je rád, zeptala se přes prostředníka…  Mám, odpověděl jsem. Prst směrem k nebi a poznámka…. On to vidí. To bylo snad jediné, kdy se babička zapojila do konverzace.

Je pozdě, Behzad mi slibuje, že pojede opatrně, pokud ho mám následovat. Jel jak prase. Držel jsem se, jak to šlo. Ti další jeli těsně za mnou. Z pěti kilometrů to bylo kolem dvaceti. Když jsem mu to říkal, naznačil něco jako: stíhal jsi, tak dobrý.  Ti, co jeli za námi, si libovali, jaká to byla jízda. Já měl smrt v očích ještě půl hodiny.

Krásná zahrada, klidný místo ve stoletém domě babičky. Všude koberce jako jediné zařízení. Jen v rohu pokoje byla malá židlička u počítače. Ten kluk se svojí mámou provozuje internetovou kavárnu. Vyzná se v tom.

Než jdeme spát, zjišťuju, jak je to se záchodem. Je na dvoře asi dvacet metrů, když bude potřeba, doběhnu si. Babička něco tušila a uvařila mi nějaký čaj. Váhal jsem to vypít, pověsti o drogách a tak… smáli se mi.

Vypil jsem a děj se vůle Alláhova. A jeho vůle byla, že jsem byl druhý den OK. Dobrý čaj.  Druhý den slíbený Sulejman nebude, protože synovec mě zve na snídani, teta na velký oběd a bratranec na večeři. Nevím jak se z toho vytočit a podlehnu.

Všechno proběhne hladce, až při obědě odtrhnu rybě hlavu a vyhodím, podívají se po sobě. Nevím, co jsem udělal, chvilka ticha. Všichni mě uklidňují, jen nechápou, proč to dobrý nejím. Okouk´ jsem to, jak jedí rybí hlavu a zkusil. Šlo to, ale nemusím to mít každý den.

Pak ještě přišel slavný jogurtový nápoj. Ten jsem si tady tak oblíbil, že ho mám nejméně dvakrát denně. Je dobrý i jako rychlé jídlo a s kořením chutná skutečně výborně. Jen název koření mi napsali v perštině :o)

Pak večerní korzo po městě. Všem mě představují a já spouštím už nacvičené fráze, kdo jsem, kam jedu. Po chvíli už je to tak daleko, že jen mlčím, a každý koho jsme potkali, už sám těm dalším vypráví, co slyšel. Docela pohodlný, jen by mě zajímalo, co slyšel ten poslední. Jeho údiv neznal mezí, takže jsem byl nejmíň na úrovni perských hrdinů. A to jsem neřek´ ani slovo. Z toho by měli markeťáci radost, jak se šíří goodwill v komunitách J

Pak povinná projížďka autem, to je kratochvíle mladých, sejdou se, obsadí jedno auto, které má právě benzín a jezdí po těch třech ulicích, dokud ho nevyjezdí. Tady je benzín na příděl za zvýhodněnou cenu 3 litry na den. Zbytek si musí zaplatit. Cena je čtyřikrát vyšší.

Druhý den ráno balím. Je vidět, že je to vlastně dobře, všechno co jsme si dokázali říct, jsme si řekli. Co bylo k vidění, viděli. Jen ještě jedno zatroubení u bratrancovy štěrkovny a pryč.

Už to nikdy neudělám. Jedna noc a pryč… myslím, že je to tak lepší pro všechny.

P.S. V téhle rodině to ovládaly ženy, i když to tak v prvním plánu nevypadalo. Pečovaly, staraly se, ale také to ovládaly… a to nebude moje jediná podobná zkušenost.

 

podívejte se na fotografie na:

http://picasaweb.google.cz/jaroslav.homolka/100DAYSOFRIDINGMADNOTBAD#

http://picasaweb.google.cz/jaroslav.homolka/100DaysOfRidingMadNotBat2#

 

Autor: Jaroslav Homolka | středa 29.7.2009 10:00 | karma článku: 26,03 | přečteno: 3084x
  • Další články autora

Jaroslav Homolka

Turkmenistán - divoká noc podle Borata

Tak po všech těch problémech jsem tady. Celnice proběhla v pořádku, jen namátková kontrola zavazadel - už moje polní kuchyně je přesvědčila, že nejsem drogový dealer. Jo zase naši fotbalisti mi pomohli....

29.9.2009 v 8:15 | Karma: 19,00 | Přečteno: 2657x | Diskuse| Cestování

Jaroslav Homolka

Írán - 40, 41, 42, 43 dny kdy prší a na mě to padá….

Nesnáším návraty, v ničem... nerad se vracím na stejná místa, nerad něco vracím do původního stavu... nerad něco oživuju, co už pominulo....

18.9.2009 v 8:25 | Karma: 15,94 | Přečteno: 2134x | Diskuse| Cestování

Jaroslav Homolka

Mashad - pas není, musím do Teheránu

Mashad, zase jedno veliký město se strašnou spoustou aut a lidí... tentokrát se napíchnu na zdejší cestovatele v naději, že tak snáz najdu camp. Poznají se snadno podle obrovských balíků na střeše. Tihle jsou z Bandar-e Abbasu... ten už znám.

16.9.2009 v 8:23 | Karma: 13,45 | Přečteno: 1825x | Diskuse| Cestování

Jaroslav Homolka

Chagchag - podnikání po Íránsku

Tak konečně z města venku. Dva dny údržby, práce na PC a zase pryč, hory, normální lidi... nemám fakt rád ty velký města, neony, čínský zboží, brambůrky... A zase hajzlík v hotelu...

14.9.2009 v 9:12 | Karma: 21,55 | Přečteno: 3337x | Diskuse| Cestování

Jaroslav Homolka

Írán 7 - Kavir-e lut

Jestli jsem něco nazval peklem, tak tohle musela být ďáblova sluj. Jsem v Kermanu - už druhý den - a to je na mě moc. Mám v plánu zase vyrazit. Kam jinam než do pouště, když je tak blízko. Pár tipů a rad od majitele hotelu. „Dangerous way“ není myšleno jako nebezpeční lidé na cestě, ale sama cesta je nebezpečná....

16.8.2009 v 9:30 | Karma: 26,22 | Přečteno: 5068x | Diskuse| Cestování
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

VIDEO: Kdo nejlíp vříská? Soutěž v imitaci racků vyhrál malý chlapec

26. dubna 2024  20:36

Devítiletý Cooper Wallace z britského Chesterfieldu v neděli vyhrál čtvrté mistrovství Evropy v...

Ukrajinci se snaží před bojem utéct do Rumunska, v řece mnozí najdou smrt

26. dubna 2024  20:26

Tisíce Ukrajinců se od počátku ruské invaze pokusily překonat řeku Tisu na hranici s Rumunskem ve...

Mohly by hlídat tisíce dětí. Většině z dětských skupin ale stát nedá peníze

26. dubna 2024

Premium Míst pro děti ve školkách je zoufalý nedostatek. Státu se pro letošek přihlásilo 180 lidí z...

Izraelský ministr Ben Gvir měl nehodu, auto po nárazu skončilo na střeše

26. dubna 2024  19:04

Izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir měl autonehodu ve městě Ramla ve středu země....

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 22
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2954x
Nikdy se nedozvíme, co v nás je, pokud se nepopasuje s tím, co nás ohrožuje. Nemusíme být v něčem výjimeční, talentovaní, speciálně připravení, abychom dokázali věci, které jsou pro jiné za hranicemi jejich představivosti. Člověk roste s úkoly - ne z pohodlí. Sun ć prý říkal: „Vítězství i prohra začínají v našich představách.“ Mám podobné názory rád, ale… Nějak se nám „ta doba změnila“, kdo kňučí je oceněn, kdo se snaží, je potrestán. Divná spravedlnost… Tenhle blog je speciál, na iDNESu mám blog ještě tady.