První dojmy ze Sýrie
policejní patrola ráno u mé motorkyJH
Pak šílenost kolem papírů, nevím, co po mně chtěj, se vším házej a ukazujou někam neurčitě.
Zmatek, tak teď jsem se ztratil. Druhá věc ze Sýrie, kterou si pamatuju.
Jedno razítko, další.... Honí mě od čerta k ďáblu. Najednou se objeví "záchranář", dobrá duše, mele rychleji než Eta. Tohle stojí tolik, tohle tolik, pojď, to bude hračka, to jsou kamarádi...
Jako ve snu tahám dolary z kapsy. Pak další, pak něco platí on v jejich měně. Výsledek - odhadem jsem mínus 30 $ možná 50, když si přestanu lhát. To je třetí, co si pamatuju ze Sýrie.
Konečně na cestě první město Idlib, samozřejmě jsem blbě odbočil a jsem uprostřed tržiště. Docela legrace, úplně mě ta nálada přešla, staříci v košilích až na zem uskakujou před mými kufry. Je z toho pozdvižení, ale jak to vypadá - i legrace. Jsem nadšenej, bude to dobrý, bude sranda, když vjedu na tržiště z jiný strany už mě ten pocit přechází.
Ptám se na cestu, každá odpověď jiná. Jedno civil, voják, policajt…
Jsem ztracenej... Pumpa je šance, jenže nemá benzin, ani chuť mi něco vysvětlovat. Další pumpa, pumpař chce dvojnásobek toho, co je na display. Sahá mi po penězích.
Další policajt, snad mě pošle dobře. Poslal, na úplně druhou stranu.... Na to přijdu až po 100 km, tam je cedule místa, kam jsem dojel...
Pumpa, klid kafe, doutník. Nějaký šílenec furt vybíhá a něco směrem ke mně huláká, všechny kolem to evidentně baví, jsem v klidu.
Dokonce i ve chvíli, kdy mi sebere židli, kterou mi jiný člověk nabídl, jsem v klidu, už toho bylo dost, nic mi nepřekvapí.
Cesta zpátky - těch sto, a už ani nevím kolik dalších, do Homsu.
Ještě jeden detail, na mapě jsou většinou dva názvy, oni samozřejmě používají třetí, ten svůj.
Homs, hotel šílenýho vzhledu, ještě horší zevnitř než z venku, problém co s motorkou, do vrat a chodby je moc velká.
Naštěstí jsou tam nadšení kluci, pomohou mi parkování vyřešit. Motorku střeží celou noc dva tajní na příkaz generála Abdul Al Hamana, šéfa státní policie v Hammu, se kterým jsem popil čaj a podrobil se politickému výslechu - přeháním, ale hlídali dobře.
Ráno start směr Jordánsko, na silnici dělají skvělý kafe, proto zastávka, káva, doutník, klid... Úsměvy a mávání z aut co projíždějí, nebo se taky staví na kafe.
Najednou za mnou někdo říká: "Ahoj, já jsem Ondra z Rakovníka." Dává mi mobil. Odjíždí s nějakými vojáky... svět je malej.
Zastávka před Damaškem, nádherný kopec, malý offroad cestou pro fotku. Fotím, klekám si, lehám si a najednou vojenská hlídka.
Jsem v hraničním prostoru s Palestinou… Pozvání na čaj se jim nevyplatilo, snědl jsem i volejovky, vyprávění o generálovi a jeho jméno v mém notesu zabralo.
Velitel hlídky Abu Ali Semirady mě pouští na další offroad do prostoru... Jen mě upozorňuje, že za kopcem mi zavřou, tak abych tam nejezdil.
Setkání s nádherným člověkem, pastevcem a jeho rodinou. S pomocí lži „že se vrátím, až se budu vracet do Turecka“, jsem propuštěn.
Když projíždím kolem hlídky zpátky na silnici, všichni kromě mladýho kluka, co měl ve 20 už 4 děti, spali.
Damašek, to je Labyrint světa, bloudím, proud aut mě veze, kam chce, jsem ztracenej.
Když Damašek, tak až cestou zpátky. Pouze projíždím :o) a i toho je dost.
Bosra, tam dneska končím a zítra Jordánsko... Já se vrátím. A se mnou...snad odvaha.
Bosra, všichni mě posílají do hotelu... ne, to není pro mě. Nějaký stařík pochopí můj problém velice dobře. Posílá mi do restaurace u "starýho města", všechno v posunkový řeči, nerozumíme si jinak ani slovo.
Najdu starý město, najdu restauraci, v ní majitele - umělce. Nabídka je jednoduchá. Motorka v restauraci, já mohu spát na koberci ve velkém stanu, sprcha je součástí toalety, tedy šlapek, co chtít víc.
Najednou slyším, odkud jsi?
Já jsem z Berlína NDR, to si pamatuješ. Nějaká parta mladých padesátníků z NDR, pracujících v Kairu, cestujících jeepy, mě bere ke svému stolu.
Chválí pivo, a když chválí fotbalisty, přidá se zbytek restaurace.
Spánek venku v otevřeném nomádském stanu v zahradě plné květů je vydatný…
Zítra Jordánsko.
(fotografie z cesty prohlížejte na: http://picasaweb.google.cz/jaroslav.homolka/100DAYSOFRIDINGMADNOTBAD?authkey=Gv1sRgCL_Y9Kre-4zZKg&feat=directlink# )
Jaroslav Homolka
Turkmenistán - divoká noc podle Borata
Tak po všech těch problémech jsem tady. Celnice proběhla v pořádku, jen namátková kontrola zavazadel - už moje polní kuchyně je přesvědčila, že nejsem drogový dealer. Jo zase naši fotbalisti mi pomohli....
Jaroslav Homolka
Írán - 40, 41, 42, 43 dny kdy prší a na mě to padá….
Nesnáším návraty, v ničem... nerad se vracím na stejná místa, nerad něco vracím do původního stavu... nerad něco oživuju, co už pominulo....
Jaroslav Homolka
Mashad - pas není, musím do Teheránu
Mashad, zase jedno veliký město se strašnou spoustou aut a lidí... tentokrát se napíchnu na zdejší cestovatele v naději, že tak snáz najdu camp. Poznají se snadno podle obrovských balíků na střeše. Tihle jsou z Bandar-e Abbasu... ten už znám.
Jaroslav Homolka
Chagchag - podnikání po Íránsku
Tak konečně z města venku. Dva dny údržby, práce na PC a zase pryč, hory, normální lidi... nemám fakt rád ty velký města, neony, čínský zboží, brambůrky... A zase hajzlík v hotelu...
Jaroslav Homolka
Írán 7 - Kavir-e lut
Jestli jsem něco nazval peklem, tak tohle musela být ďáblova sluj. Jsem v Kermanu - už druhý den - a to je na mě moc. Mám v plánu zase vyrazit. Kam jinam než do pouště, když je tak blízko. Pár tipů a rad od majitele hotelu. „Dangerous way“ není myšleno jako nebezpeční lidé na cestě, ale sama cesta je nebezpečná....
Jaroslav Homolka
Irán 6 - Bandar-e Abbas peklo na zem
Všichni mě upozorňovali na to, že Bandar-e Abbas je fakt horký území, něco jsem už zažil, tak jsem sice poslouchal, ale jen tak na půl ucha... asi to byla chyba, ale... co si nezkusím, tomu stejně nevěřím...
Jaroslav Homolka
Írán 5 - Shiraz - Persepolis
Padesát je vám jednou za život. Nějak to vypadá, že je to důležitý, nějak výjimečný. I pro mě se to stalo důležitým. Tahle cesta vlastně vznikla jako reakce na to „že už mi bude 50“.
Jaroslav Homolka
Írán 4 - Esvahan – předměstí – 50.narozeniny
Začínal jsem věřit, že se v tomhle městě neztratím. Ztratil jsem se, jako vždycky. A stejně jako vždycky se mě někdo ujal. Takovej malej urostlej chlapík. Odkud jsi? Czechoslovakia.... Ok Czech (cik).
Jaroslav Homolka
Írán 3 - Kermashan – Khorramabad - nebezpečná cesta
Je to tady jak na houpačce, jednou jsi nahoře, jednou dole. Nelíbí se mi jejich města, nejsem odvázaný z kachliček na zdi....z neonů....z čínskýho braku v obchodech...
Jaroslav Homolka
Írán 2 - Hamadan
Opium je tvrdá droga a islám ji tvrdě potlačuje, přesto mi překvapilo, kolik lidí tady kouří, nabízí a distribuuje drogy.
Jaroslav Homolka
Írán 1 – Khoy – pocit bezpečí
Írán, země, kterou neznám. Mám na ni rozporuplné reference. Co je lepšího než ji zažít, když to jen trochu jde. A nejsem jediný, koho to napadlo. Na celnici se potkávám s Kanaďanem, co se svým přítelem z Anglie projíždějí na motorce svět.
Jaroslav Homolka
Zakončení Sýrie – večeře v kurdské čtvrti
Mám to za sebou, Sýrie a Jordánsko - Eufrat šest kontrol, jestli světla nejsou kamery... Bylo to celý divný... Čím blíž Iráku, tím divnější pocit....
Jaroslav Homolka
Jordánsko 2 - Al Aquaba
To je zlej sen, někdo huláká z tlampače, ne není to sen, skrz plášť stanu vidím nějaký světla... Uvědomuju si pomalu, ale přeci, co bylo den předtím...
Jaroslav Homolka
Jordánsko
Je krásný ráno, pocity už dobrý, už jsem se našel a přišel tomu všemu na chuť. Je to tu jiný, ale dobrý.
Jaroslav Homolka
Turecko 2
Silnice, o který většina motorkářů sní. Samá zatáčka, nahoru dolů, žádný provoz... a na to tady bacha... vždycky mi něco říkalo bacha...
Jaroslav Homolka
Turecko
Efes, Pilsner mi dostal. Bolest hlavy, nepořádek v pokoji, to je jen začátek. Tak zase všechno sbalím a vyrazím. Silně redukuji ochranné pomůcky, to teplo by mě zabilo dřív, než by mi zachránili. A zázrak, tajná schránka funguje. Konečně, klid, a když to nepůjde vyndat? Tak příští den to půjde, zvykám si.
Jaroslav Homolka
Srbsko a Bulharsko a Turecko za 24 hodin v sedle (2.část)
Bulharsko, pěkná silnice konečně žádná placka, zatáčky, skoro jsem je zapomněl. Další pumpa, tam bulharští kluci s ČZ z roku 64 obdivují BMW. Už se nevytahuju, spíš jim popisuju svoje začátky na JAWA 05, ČZ 175, JAWA 350, jsou fajn, o motorku se staraj a jedou stanovat na nějaký jezero.
Jaroslav Homolka
Srbsko a Bulharsko Turecko za 24 hodin v sedle (1.část)
Večer začal podle plánu, všechny bágly ven, všechno z báglů ven a jinak. Na pokoji je to jak v Hirošimě prvních okamžiků. Kašlu na to, dám sprchu, doutníka, ale co s tím?
Jaroslav Homolka
Maďarsko a Srbsko
Vyrazil jsem na skutečnou cestu až kolem poledne, nehledal jsem zubaře, ale sháněl duše. Duše do kol jako řešení kritických situací. Jasně, to jsem nedomyslel. Jako asi spoustu jinech věcí.
Jaroslav Homolka
První přejezd
Tak nakonec to bylo všechno jinak. Odjezd až kolem 18. hodiny. Ještě kluci z Touratechu, vyzvednout kanystr, poslední rady na cestu a hurá do Bratislavy, dál to dneska nepůjde. Prší dost slušně.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 22
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2954x